Tak nám začal Ramadán
Ráno jsme vyšly s Elou jako každý den ven a těšily se na čaj u stánku. Nikde nic. Nejdřív mi to vůbec nedošlo. Tam, kde obvykle sedí paní a vaří čaj a kávu, zůstalo dnes jen prázdné místo a osamocené stoličky. Zamířily jsme tedy do obchůdku, že si alespoň koupíme chleba a něco k pití. Police s jídlem a pult, který je obvykle přecpaný sušenkami, chlebem a vůbec vším možným, zel však prázdnotou. „ Dnes začal Ramadán,“ sdělil mi s úsměvem prodavač. A já si poklepala na čelo…
Ramadán je devátý měsíc muslimského kalendáře. Během tohoto měsíce měl prorok Mohamed boží zjevení. Na paměť této události drží muslimové zvláštní půst, jehož podstatou je přiblížit se více duchovnímu světu islámu. Půst se nazývá saum a spočívá jednoduše v tom, že od úsvitu do západu slunce nesmí žádný zdravý dospělý člověk pít, jíst, kouřit nebo mít sex, ale dokonce by neměl ani žvýkat a polykat. Když se setmí, což je zpravidla časováno na půl osmou, hladoví a žízniví muslimové se začnou doslova přežírat.
„ Dá se to vydržet, zkus si to jeden den a uvidíš, že to není tak strašné, „ odpovídá mi na otázku, jak můžou v tom horkém počasí vydržet nepít jeden z obyvatel khartoumské čtvrti Al Amarat. A já se zase přu – nejíst, ano, to bych vydržela, ale nepít, vždyť to je vysloveně nezdravé…A už bych sáhla do tašky pro flašku s vodou, ale nemůžu. Ani já se teď nemůžu svobodně napít na ulici. Doma samozřejmě můžu, ale na veřejnosti se to nedoporučuje. „ Já jsem si to jeden den zkusila, od rána do večera jsem nic nejedla a nepila – a kolem sedmé mi tak bolela hlava, že se to nedalo vydržet,“ řekla mi sousedka, zdravotní sestra z Francie. Podle jejích slov to opravdu není nic zdravého. Půst jako takový člověka pročistí, ale v tomhle ramadánském půstu následuje po celodenním hladovění pořádná žranice. „ Měli jsme spoustu případů, kdy měli lidé žaludeční problémy. Začínalo to každý den kolem deváté večerní,“ říká dále zdravotní sestra Latitia.
S Ramadánem se mění spousta běžných věcí. Dokonce i pracovní doba. Každý zaměstnavatel musí akceptovat svátky a v době toho největšího se pracovní doba zkracuje zpravidla o několik hodin. „ Dnes začínáme v půl desáté a končíme už v půl třetí,“ sdělil mi velmi dobře anglicky mluvící sudánský inženýr. Není se ani čemu divit. Všichni jsou tak unavení, že by prostě nemělo smysl, aby byli v práci. „ Když přijdeme domů, modlíme se a spíme,“ říká dále inženýr. „ Kolem třetí hodiny začínají ženy připravovat jídlo, několik chodů, tak, aby bylo na půl osmou hotovo,“ sděluje mi s jistým zalíbením a už teď, první den Ramadánu, je z jeho hlasu cítit, že se na to večerní pohoštění těší.
Zítra Ramadán, den druhý…budu nadále sledovat a ptát se na pocity. Zdravím ze Sudanu.
Jana Šedivcová
Mariánské Lázně ožijí po 70 letech znovu filmem!
Víte, kde se uskutečnil první mezinárodní filmový festival v tehdejším Československu? Bylo to v srpnu 1946 právě v západočeských Mariánských Lázních.
Jana Šedivcová
Mám zvláštní schopnost: vidím čtyřlístky!
První jarní den byl teprve v neděli. A já hned následující pondělí našla v parku při běžné procházce se psem svůj první letošní čtyřlístek. Kolik jich zase letos bude?
Jana Šedivcová
Jak jsem zabila mouchu holýma rukama aneb když je venku přes 45
Mám rádo teplíčko. Když je doma třicet, libuju si. Ale jaký je život v hlavním městě Sudanu, když je venku 47 stupňů celsia?
Jana Šedivcová
V Africké školce
Děti, děti, kde jste? Vždyť vás není na ulicích vůbec vidět! Eliška si nemá s kým hrát, pojďte ven!!! Takhle nějak bych asi volala z okna, kdybych uměla arabsky. V Khartoumu jsme už týden a zatím jsme tady nepotkali skoro žádné děti. Kde všechny jsou?
Jana Šedivcová
První řádky z horké Afriky aneb welcome to Sudan
Slunce už šlo dávno spát. Na vozíku, který táhl oslík roztával led, já do sebe lila vodu a Elišce zčervenaly tvářičky. Dneska teda pěkně pálilo. Poprvé ode dne, kdy jsem uviděla Afriku...
Jana Šedivcová
MĚSTO UPRCHLÍKů, PRACHU A HORKÉHO SLUNCE
Když se řekne Dárfúr, každému se vybaví válečné hrůzy, krev a hlad. Ondřej Horváth pracoval v západním Dárfúru půl roku jako administrátor-logistik Lékařů bez hranic (Médecins Sans Frontières, MSF). Jeho svědectví z vesnice Habila není pouze o utrpení, ale také o pestrém, přesto mnohdy jednotvárném životě pracovníků lékařské humanitární organizace Lékaři bez hranic, o odhodlání pomáhat, a také o nelehkém životě místních obyvatel.
Jana Šedivcová
Blíží se den D
V sobotu se to stane. Mám strach jako malá holka. Neuvěřitelně se těším a zároveň bojím. Na obličeji mi z toho napětí vyrazil beďar, ačkoli už se dlouho neobjevil. Uměl si vybrat ten pravý čas. Po půl roce zase uvidím svého přítele.
Jana Šedivcová
K čemu máme ČOIku?
Snad každý někdy řešil problém se závadným zbožím, nekvalitně provedenou prací nebo obchodním podvodem. Nevyhnulo se to ani mě. Neváhala jsem a obrátila jsem se na Českou obchodní inspekci. Mylně jsem se domnívala, že mi pomůžou...
Jana Šedivcová
Česká Blair Witch
Byla sobota večer, vlastně skoro noc. Něco mezi desátou a jedenáctou. Po krásném teplém dni se krajinou náhle rozhostil temný chlad. Přesto nás na to místo něco vábilo...jakási zvláštní přitažlivost, touha po neznámém...
Jana Šedivcová
Všechno nejlepší, Janičko!
Dnes mám narozeniny. Jsem ještě mladá, přesto nebudu psát kolik mi je, ale můžete tipovat. Jsem sama doma, nemocná. Můj přítel je v Africe. Mám smutnit? Nee, hezky si to oslavím!!!
Jana Šedivcová
Erotika místo opravy plynu?
Tak nám začal podzim. Listí sice ještě nemá ty správné barvy, počasí už se však hrdě hlásí k blížící se podzimní rovnodennosti. Také teploty jsou nízké – a to nejen venku, ale i doma. Rozhodla jsem se tedy, že zprovozním svoje plynová kamna. Každý, kdo je zná, zná jistě i onen věčný plamínek. A právě ten nešel nahodit. Nezbylo nic jiného než obrátit se na odborníky.
Jana Šedivcová
Dokonalá pražská MHD
Patřím mezi Pražany, kteří nemají auto. Je to bohužel velmi výjimečné, nicméně nás, kteří využívají pravidelně MHD je stále dost. V poslední době ale začínám uvažovat o tom, že už tramvajemi, autobusy a metrem jezdit nebudu. Krom toho, že už na lístek za 30 korun prostě nebudu mít, se také trochu obávám o svůj život.
Jana Šedivcová
Jak jsem našla kapra
Byl krásný letní den. Slunce pálilo do vršovických chodníků a já jsem šla zrovna na poštu. Zase ty složenky, červený svině...pořád jenom plať plať a dávej. Už jsem byla skoro tam, kousek od vršovického dolíčku, kde si fotbalový fanoušci před nedávnem sami vyhrabali svůj klub ze samotného dna. Moje černý žabky se plácaly rozpáleným asfaltem, můj pejsek cupital poslušně vedle mě.
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1459x