Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem zabila mouchu holýma rukama aneb když je venku přes 45

26. 06. 2010 14:19:45
Mám rádo teplíčko. Když je doma třicet, libuju si. Ale jaký je život v hlavním městě Sudanu, když je venku 47 stupňů celsia?

Když jsem se včera ráno probudila a vyšla na terasu, věděla jsem, že nás zase čeká další horký den. Ostatně jako vždycky. Tedy než přijde déšť a to bude vlastně už za chvíli. Větřík si pohrával s listy palmy, která stojí naproti našeho domu. Na rohu už paní vařila čaj a já jsem si uvědomila, že vlastně nikde není žádný teploměr. Bylo něco po šesté a vzduch měl už dobrých třicet.

Během dalších tří čtyř hodin teplota stoupá, aby se kolem poledne stalo vyjít ven nesnesitelnou záležitostí. Chodíme proto ven jenom ráno a potom až tak po páté. Mezitím je velmi příjemné bdít v pohodlí klimatizovaného bytu a modlit se, aby zase nevypadl proud. V tu chvíli začne člověk lapat po dechu a z příjemně vychlazeného pokoje, kde máme obvykle tak 22 stupňů, se stane během půl hodinky sauna. A to nemluvím o chlazené vodě a lednici. I když, horký čaj na ulici osvěží možná víc než ta studená voda.

Kolik je teda vlastně stupňů? Přemýšlela jsem, když se Ela ráchala ve škopku a já si představovala, kdybych se tak mohla ráchat taky. Dnes výjimečně kolem třetí jsme vyrazili na místní koupaliště. Kolik je tedy vlastně těch stupňů? Jeden jediný teploměr jsem tady objevila. Nachází se na hlavní silniční tepně v Khartoumu. Odpoledne tam stálo červené na černém – 47 stupňů celsia. Zdá se to šílené? Není to ale tak hrozné. Člověk si jen musí dobře rozvrhnout co kdy bude dělat, vhodně se oblékat a mít neustále něco na hlavě a vodu v batohu. Nikdy bych nevěřila, že takovou teplotu lidské tělo, a obzvláště to moje, snese. Ale fakt se to dá. Včerejší den byl tady asi ten nejteplejší, a kdybych mohla srovnávat s domovem, přišlo mi to, jako kdyby bylo u nás takových pětatřicet. Tady je jiný vzduch. Je tady sucho a to teplo je prostě jiné.

My jsme svá těla příjemně zchladili v bazénu. Ale co taková moucha? Pořád otravně lítala a bzučela, tak jak to prostě mouchy dělají. Chvíli jsem jí odháněla a pak mi ruply nervy. Pleskla jsem a ...bylo po mouše. Byla chudák tak připitomělá, že neměla sílu odporovat a i tak pomalý pohyb, jakého jsem v tom horku schopná, jí připravil o život.

Zítra nás čeká další horký den. Těším se na něj. Na slunce. Na rozpálenou zem, kde cupitají bosé nohy. Na stín, kterého je poskrovnu. Na vlažnou sprchu, která svlaží tělo, když přijdete z procházky. A bojím se, až přijde déšť...

Autor: Jana Šedivcová | sobota 26.6.2010 14:19 | karma článku: 22.11 | přečteno: 4895x

Další články blogera

Jana Šedivcová

Mariánské Lázně ožijí po 70 letech znovu filmem!

Víte, kde se uskutečnil první mezinárodní filmový festival v tehdejším Československu? Bylo to v srpnu 1946 právě v západočeských Mariánských Lázních.

18.7.2016 v 22:38 | Karma článku: 8.93 | Přečteno: 124 | Diskuse

Jana Šedivcová

Mám zvláštní schopnost: vidím čtyřlístky!

První jarní den byl teprve v neděli. A já hned následující pondělí našla v parku při běžné procházce se psem svůj první letošní čtyřlístek. Kolik jich zase letos bude?

23.3.2016 v 12:24 | Karma článku: 15.57 | Přečteno: 398 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martina Studzinská

O významu pořádku (nejen) pro člověka

Má se dodržovat řád? A odkud pokud? Má to vůbec smysl? Nestane se při nedodržování řádu z člověka neřád? Malá úvaha nad morčecím kotcem.

27.7.2017 v 18:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 1 | Diskuse

Renata Pospiechová

Letní vzpomínání III - Západ

V roce 1987 jsme se dočkali. Po šesti letech čekání jsme dostali devizový příslib, a to ještě po známosti, a to tak zvaně společný - čili minimum deviz, tedy peněz. A poprvé jsme směli vyjet na Západ.

27.7.2017 v 17:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Libuse Palkova

Kuš ženská a mazej do kuchyně

Aneb, pánové, na slovíčko: Jsme vyspělá civilizace založená na toleranci a úctě k ženám. Ale některý baby maj fakt tak blbý feministický kecy, jako že ženská je taky jen člověk, že to se nedá poslouchat.

27.7.2017 v 15:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 8 | Diskuse

Jana Slaninová

Slavný Jednotný Zákonistán

Bylo, nebylo. Ale spíš bylo. Lidi v tom koutě světa se měli dobře. Tak dobře, že samou rozjíveností neměli co jiného na práci než to, že každý den vymysleli nějaký ten zákon. Pro Obecné Blaho. Všem stejně měřeno.

27.7.2017 v 14:33 | Karma článku: 15.08 | Přečteno: 367 | Diskuse

David Vlk

Co to s těma ženskýma dneska je????

Oněměle jsem stál u otevřené prázdné lednice a hlavou mi prolítlo, že tenhle svět se neodvratně řítí do propasti. Kde je moje pivo????

27.7.2017 v 12:09 | Karma článku: 36.96 | Přečteno: 2610 | Diskuse
Počet článků 14 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1448

můj nejlepší překlep: PRACUJI JAKO REAKTORKA



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.